Díkůvzdání za chleba... 

 Bratři a milé sestry, přátelé Boží, I my se na svátek Díkůvzdání ohlížíme zpět a připomínáme si dobré věci, které jsme dostali, a úspěchy, kterých jsme dosáhli. A vnímáme, jak je to všechno křehké a relativní. 

  A někdy spíš převáží starosti a nejistota. Ježíš k výzvě nestarat se na prvním místě o živobytí a hledat nejprve jeho Boží království dodává: „…a to ostatní vám bude přidáno“.  

 Z perspektivy toho podstatného, co Ježíš nazývá Božím královstvím, můžeme věci uvidět novýma očima: všechno můžeme vnímat jako něco, co nám bylo přidáno – darováno navíc, nad míru. 

 Lidé a věci v našem životě nejsou samozřejmé, nemáme na ně žádný nárok. Jsou to dary, z nichž se můžeme radovat a děkovat za ně. Jsou lidé různí, a jsou také různé díky, podle toho jaký kdo je. 

 Existuje vděk za prokázané služby, je vděk za lásku, za prokázanou milost v čase, kdy jsme byli zlí a protivní, je mnoho důvodů proč děkovat.   

 Jen vděčný člověk je ale schopen poznat jak na tom je a být, jak lidé říkají, šťastný. 

 “Chléb náš vezdejší dej nám dnes.” Tak prosíme i dnes a věříme, že Bůh nám dá tak akorát, abychom nemamonili a nezpomínali na čistý život, ani nestrádali, nebo záviděli druhým. K víře patří také takové to slakokyselé díky, jež vyjádřil tak bolestně básník Karel Kryl v jedné ze svých písni: 

Děkuji, děkuji za slabost,
jež pokoře mne učí,
pokoře, pokoře pro radost,
pokoře bez područí,
za slzy, za slzy děkuji:
ty naučí mne citu,
k živým, jež, k živým, jež žalují a křičí po soucitu,
děkuji, děkuji, děkuji...

    Hospodin je náš dobrý Pán, dík jemu buď vzdán! Hodně odvahy věřit Bohu a krásný podzim vám přeji. Váš pastýř Petr