Jsou-li mezi vámi nečtenáři, pusťte si alespoň video s hezkými obrázky. Vy ostatní si ho pusťte také a k tomu si můžete pak i číst. Je to má oblíbená píseň, která mi mluví z duše a snad i z Ducha.
„A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.“ (ev.Matoušovo 2.kap)
Moji milí,
Jako by to Bohu přestalo být důležité. Zatoužil po lidech. Rozhodl se být nějak, jak to jen půjde s lidmi (proto se v evangeliu píše: "a lidem dobrá vůle od Boha, má v nich zalíbení“.. Lk 2).
Mudrci, kteří dorazili z dalekých neznámých končin nám mohou připomínat všechny lidi, kteří vědí že jim v životě něco schází. Naši mudrci jsou lidé, kteří věří jak umí. Jen kvůli svému srdci a z touhy své hladové duše se vydají na cestu. Z beznadějných temnot pohanských nauk vyšli hledat živého Boha a krále, kterému by mohli věřit a svěřit svůj život. Všechno jejich poznání o drahách nebeských těles je nakonec přivedlo až do chléva. Ježíšův příběh je paradox od začátku až do konce. Láska Boží je opravdu neuvěřitelná.
Stačilo jen "trochu světla" (vždyť popravdě kdo si toho všiml?) a už se zvedli a vyrazili. Kdoví, zda se jim hvězda neukázala až když se odvážili vyrazit a hledat. Zázraky se často dějí až když člověk udělá jednu obyčejnou dobrou věc. V Bibli je takových míst plno (jdi a umyj se, ... jdi a nech se prohlídnout,...doneste vodu, ...). A my se musíme rozhodnout, jestli budeme ohrnovat nos, a nebo přijmeme slávu a velikost v prostém obalu, který nám Bůh nabízí. I těm zkušeným pánům učeným se Bůh ukázal v chudobě a prostotě.Nešetřil jejich představy. Při setkání s Bohem dostávají naše představy vždycky zabrat. Na tom také dost záleží i v životě. Jestli chodíme se šablonkama, které přikládáme na počkání na druhé lidi, na věci, na situace... To je naše nemoc. Život se nedá měřit metrem, má-li být radostný. Ten Bůh, který navštívil nás lidi je skutečný. Tak skutečný, že se tomu nechce ani věřit. Jako by se na nás z kolíbky díval a ptal se “Přijmete mě takového?”
Proroctví o narození velikého krále se potvrdilo do písmene. Také dnes lidé ohrnují nos. Nad církví, nad věřícími, nad našimi kostely, a věřím že mají mnohdy proč. A když už o nás věřících mluvíme, jak je to s námi? Naplnilo se i jiné proroctví. Totiž že budou přicházet cizinci ze všech stran, a budou se chtít poklonit Spasiteli na jeho hoře. Jestli se stal Ježíš kdy naším Spasitelem, tedy skutečným hřebíkem, na němž visí náš život a jeho smysl, pak podle toho asi vypadá i náš život.
Nezáleží na tom, čemu jsme celý život věřili. Jestli jsme se nepotkali, ba přímo neutkali, s Ježíšem Kristem a jeho evangeliem osobně, nevíme o životě mnoho.
Tři mudrci (králové) přišli za všechna náboženství, rasy i povahy lidí společně. A to krásné na tom příběhu je to, že je dokázal Ježíš spojit, aby se začali dívat znova a jinak na svět. Začněme se dívat znova a jinak na ten svět kolem nás a pokloňme se Ježíšovi tak jako oni tři „blázni“ co opravdu vyšli. Nad kolébkou v níž je maličký Bůh se všechno spojí k dokonalosti. Bůh i člověk smí být spolu. To umí jen láska! Boží láska, ve které je vysvětleno všechno. Je to jazyk, jakému rozumí každý. Ty i já.
Kéž to pro nás nejsou jen fráze ale ten pravý zázrak, po kterém se zvedeneme a uděláme to po čem touží naše hladové srdce. I nám pak vzejde veliká radost! Kéž se proroctví naplní i uprostřed nás a na Boží horu začínají přicházet lidé z Vrchlabí a ptát se po Bohu. Bůh umí překvapit. Tak hlavu vzhůru lidé Vrchlabští, za chvíli poletí! Chyťme se jí, ať nás vytáhne. Z výšky Božích očí vypadá vše nadějněji. Bůh nás má rád. Kéž nám to už jednou dojde, abychom se radovali velikou radostí jako ti tři pánové chytrolíni, kterým to došlo, a pak se radovali na třetí...
Vše dobré od Boha i od lidí
Vám ze srdce přeje!
farář Petr
Žádné komentáře:
Okomentovat