Dlouho jsme si stýskali na to, že nám z dřívějších let, krom polského sboru v Karpaczi, nezůstal žádný partnerský sbor. Znáte to. Čas od času se vymění farář tam i onde, a pak už se na přátelství snadno nenavazuje. Bratr farář má k Polsku velmi blízko, mluví polsky, a tak se družba přes kopec do Karpacze dělá velmi snadno. Ale ještě by to něco sneslo :-)
A tak nám zavolali ze Synodní rady, že by si jeden švýcarský sbor rád našel nějaký náš sbor s Diakonií. No a to jsme přece my! A tak jsme to domluvili a slovo dalo slovo. Švýcarský sbor se vydal na cesty velikánským autobusem, pobýval v Praze a pak ještě v Jánských lázních.
Ve sboru jsme se na setkání s těšili a připravovali několik týdnů. Pavel Licek se nabídl (dobrák!!!), že jako vyučený kuchař připraví k večeři něco typicky českého: A) knedlo-vepřo-zelo B) řízek salát C) svíčková... Co byste si tak asi dali vy? :-) Vyhrála svíčková, protože by měla být prý nejsnadnější na přípravu. No! Ale nepředbíhejme.
Sraz jsme si domluvili nikoli na sboru, ale přímo na radnici, kde to bylo již nějakou dobu předem domluvené. Zástupci města - Ing. Jan Konvalina a Bc. Jaroslav Kandl přivítali celou delegaci švýcarského sboru, naší vrchlabské Diakonie a evangelického sboru v jednacím sále na zámku. Představili záměry i historii města, a také popřáli mnoho zdaru naší Diakonii Světlo, která usilovně hledá možnosti rekonstrukce budovy na Chelčického ulici. Všichni jsme si tam přátelsky poklábosili u starých zámeckých kachlových kamen, u nichž se švýcarští přátelé náramně podivovali nad tím, že jsou na nich nejen samé biblické motivy, ale především, že jsou na nich nápisy v němčině. Moc se jim to líbilo. Až pak jim kdosi, jakoby nic, vysvětlil. že podobných nápisů jsou ve městě stovky, jelikož bylo ještě nedávno obydleno německy mluvícími lidmi. Mnozí z nich to vůbec netušili.
Po východu ze zámku hosty zaujal velikánský kámen, který Technické služby města Vrchlabí dovalili z nedakého Špindlerova mlýna jako symbol... (čeho vlastně?) čistého Labe? Jestliže si Labe nevyčistí Evropa za své peníze ve Vrchlabí, patrně bude špinavé. A tak ještě že s s tím začalo, díky za vše, co se v našem městě vyčistí od nánosů... :-)
Pak následovala procházka městem s výkladem historie (br.farář) kolem katolického kostela (škoda že byl zavřený), kolem Augustyniánského kláštera, záchranné stanice, přes park a honem do Diakonie na Pražské ulici, kde na nás již netrpělivě čekal pan ředitel Mgr. Jiří Cupák. Ten všech 40 hostů s radostí provedl po zařízení a ukázal jim všechny místnosti, ve kterých se pracuje s klienty a dobrovolníky. Našim hostům se velmi líbily svíčky, které klienti ve svíčkárně vyrábějí, a hned si jich také nemálo zakoupili na památku (jen tak dál!!!). Velmi se o práci zajímali, protože sami mají také své středisko ve Švýcarsku. Součástí prohlídky Diakonie bylo také představení "nové" budovy, které město před necelými třemi lety prodalo Diakonii za účelem vybudování sociální služby ve městě. Moc se líbil záměr vybudovat místo pro setkávání práce církve a Diakonie na jednom místě, jak se to samo nabízí. Zarazil je však havarijní stav, ve kterém se budova nachází.
Po pár metrech jsme se opět ocitli na faře, kde na všechny čekalo skvělé občerstvení, za což patří veliké poděkování "děvčatům" ze střediska Světlo. Po občerstvení jsme se začali nesměle oťukávat a představovat se navzájem. Někteří sice nesměle postávali jen tak na balkónku ze strachu, že by se snad celá kruchta mohla pod tlakem 60 lidí zřítit dolů, ale ta to směle vydržela!
Farář Rolland svému českému protějšku poděkoval za vřelé přijetí, řekl pár slov o jejich společenství a městě, ve kterém se scházejí, předal staršovstvu sboru pár darů, mezi nimiž zaujal prapor, který je znakem jejich města. Na něm je zobrazen divoce vyhlížející muž (prý tamní pán hor), který kdysi terorizoval hory a strašil lidi, ale pak přijal křesťanskou víru a začal sloužit a pomáhat. U toho jsme se ve Vrchlabí poněkud zastavili, a bratr farář pravil, že jsme na tom podobně, protože máme takového divocha také a říkáme mu Krakonoš, ale že na rozdíl od toho jejich, ten náš zatím na sebe křesťanskou víru nepřijal, a že jej teprve budeme muset "pokřesťanštit", aby sloužil (narážka na ducha místa). Krom praporu zaujala především děti a mlsné sestry hromada čokoládových a jiných laskomin s nápisem "made in Switserland"... Pak nám také na památku darovali knihu o jejich kraji (kalendář s horami visí na schodech) a kostelích (k nahlédnutí v kanceláři br.faráře). Sourozenci z Klosters na oplátku dostali od našeho sboru velikou fotku s vyobrazením symbolu našeho sboru - hlavu anděla, který je na fasádě, se slovy, aby je opatroval a hleděl na všechny jejich dobré skutky.
Od 17h byla připravena bohoslužba, která se překládala, při které jsme slyšeli slova na Lásce a přátelství i zamilovanosti (Agapé, Eros, Filadephia). Nedá se zapomenout ani na skladby, které byly z evangelického zpěvníku společně doprovázeny na typicky alpské nástroje. 5 metrový alpský roh však vyrazil dech opravdu všem!!! To byla nádhera.
Po společné bohoslužbě s vysluhováním Večeře Páně jsme se odebrali na kruchtu, kde se začala podávat typicky česká kuchyně. Ačkoli si bratr Licek a všichni ostatní dali opravdu záležet, přesto se vloudila chybička a "nepozorné mládí", které mělo po dobu bohoslužby pouze přimíchávat omáčku s masem, jaksi... takže se podávala typická svíčková s poněkud karamelizovaným masíčkem a omáčkou s knedlíky. Ale snad proto, že byli hosté po celém dni tak hladový, či snad proto, že jsme se snažili podávat vše s úsměvem, pokládali tu předivnou směsici chutí přátelé za výraz specifičnosti zdejšího kraje, a uvěřili, že to tam má být :-) A to je dobře.
Po večeři ještě chvilku poseděli a zazpívali mnoho písní z jejich autobusového repertoáru. Krásné to bylo hledět na ty všechny bratry a sestry, kteří přijeli na pár hodin mezi nás, a přesto jsme si mohli být opravdu velmi blízko, a nejednomu českému oku nezůstal skryt ten fakt, že se všichni viděli opravdu velmi rádi, a že společně tráví čas jako skutečná rodina, držíce se kolem ramen a zpívajíce "Hola - líííí...." Bly to veselé kopy, takže se máme jistě do budoucna opět na co těšit! :-) Všichni budeme ještě dlouho vzpomínat na ty usměvavé bratry a sestry, o které jsme se měli jedno odpoledne postarat, ale kteří nás tak velmi potěšili svou přítomností. Jak píše žalmista: "Jaké dobro jaké blaho, tam kde bratři bydlí svorně!" Za všechnu tu práci a přípravu i úklid bych chtěl moc poděkovat všem členům sboru a pracovnicím Diakoniek, kteří všichni pomáhali, aby se ten den vydařil.
Hezké společenství to bylo. A dá-li Bůh, budeme se moci vidět již brzy také v Klosters. Bůh vám žehnej do Klosters a díky za ty mraky čokolády, které jste našim dětem a klientům Diakonie nechali, stejně jako vaše laskavé úsměvy na všechny strany. Na viděnou!
farář Petr
P.S. Motivace dětí účastnit se bohoslužeb a biblické hodiny se od těch časů zvýšila o 100% !!!
Žádné komentáře:
Okomentovat